Pamatujete si Vaše období školky a paní učitelku? Já jo, a taky si pamatuju
děti, které jsem ve školce měla a učila já a to je zajímavější.
Doufám, že se k té práci ještě jednou vrátím, protože mě to hodně bavilo.
Následujících pár postřehů berte s rezervou, ale hlavně z praxe.
Tak...pojďme se na tu řeholi podívat:
1. Procházky - Všichni chtějí s Vámi chodit
za ruku - "Néé dneska jdu já s paní učitelkou. Né, ty né. Dneska
já." Ale ruce máte jen dvě. Achjo. S procházkama souvisí i
oblékání dětí. Vždy je potřeba vyjít cca hodinu dopředu, protože někomu chybí boty a
kluci jsou schopný obléct si růžovou bundu s poníkem a tvrdí Vám, že je
jejich. Vše se musí pohlídat a zkorigovat. Zavazovací boty jsou největší
peklo, většina dětí totiž neumí zavázat tkaničku, takže se uzavazujete.
2. Láska - Jednou mi jeden klučina řekl: "Paní
učitelko, já Vás asi miluju!" Řekla jsem mu, že jsem moc ráda a že
děkuju. On se ale nenechal a poznal moji ironii a doplnil: "Ale já
Vás miluju úplně doopravdy, tady jsem Vám to nakreslil." A předložil
mi obrázek, kde bylo srdce a v tom napsáno LÁSKA. Snad jsem ho tenkrát
nějak neznechutila, bylo to před 10 lety ještě na praxi a nedávno jsem se
dozvěděla, že již svoji lásku má - chlapce.
3. Záchod - jo to je peklo, nebezpečná věta:
"Paní učitelko, já jdu kakat!" Nebo: "HO-TO-VOOOOOOO!"
Nejhorší ovšem bylo, když přišla holčička s brekem: "...ale já jsem
si chtěla jenom prdnooout." Nejhorší je, když jste venku na procházce v betonové džungli a dítě zahlásí, že už to prostě nevydrží. "Zatáhni půlky, vydržet to musíš." Jo i tohle je práce učitelek.
4. Tělní tekutiny - ať je léto nebo zima, pokud
nemáš kapesník, seš nahranej. No..moc se to nerýmuje, ale je to pravda.
Neustále otíráte nudle nebo slzy. Pokud to nestíháte, děti si nudle
slíznou a slzy jdou do rukávů. No stress.
5. Žalovníček - nejhorší jsou žalující děti.
"Paní učitelko, ale Pepíček udělal tohle." A čeká na Vaší
reakci, jak ten chtivec pomsty čeká na trest Pepíčka a veřejný lynč. Ne, tohle
se nesmí řešit, to by se nedělalo nic jinýho. Z takových dětí roste
Ovčáček, Smithers ze Simpsnů a spol.
6. Vymýšlení her - když už kreslení a hraní si na
cokoliv děti nebaví, je potřeba vymyslet vlastní hru. Nejvíce se osvědčilo
na procházkách - Kdo první najde autobus, vyhrává, kdo první uvidí zelenou
barvu vyhrává. atd. A takhle jedete do zblbnutí. Následně děti začínají vymýšlet vlastní hádanky typu "je to žlutý a má to jedno voko".
7. Spánek - nikomu z těch satanů se nechce spát a vy si to s nimi chcete vyměnit. Každý den trpíte. Do toho ještě musíte přečíst pohádku,
která Vás uspí, ale děti pořad koukají a nic nezabírá. Kde berou tu
energii?
8. Furt ve střehu - pořád jste ve střehu, pořád
počítáte, jestli jsou všechny. Přepočítáváte i kostičky lega, pokud to
nevychází, v tom lepší případě jsou v kapse u tepláků. V tom horším si to
strkají do nosu, do pusy atd. A v tom nejhorším na tu kostku určitě
šlápnete, až půjdete bez bot přes strakatý koberec.
9. Jídlo - delikatesy typu brokolicová polévka nebo
špenát nejsou žádány. Děti se dožadují pizzy a horu hranolek. Pro jistotu sebou
do práce noste párkovač rohlíkovač a stroj na výrobu točený zmrzliny. Nic
jiného nesnědí.
10. Představení pro rodiče - všechno chystáte,
věnujete tomu maximum času. Na generálce všechno šlape, jak má. Každý ví,
co má dělat. Ale jakmile sejde na věc, tak půlka dětí stojí a kouká do
hlediště a hledá své rodiče a další půlka dělá nekoordinované pohyby,
které jste nikdy společně necvičili. Šťourání v nose nebo tahání si
punčoch mezi nohama už ani nepřipomínám, to je normálka.
