Je to tady zase, 6:47 a vy nastupujete do přeplněného a zadýchaného autobusu. "Dobrý den. Peněženka Pardubice, prosím." A řidič jako každý den řekne: "Peněženka??? Pardubice???" Už nevím, jak mu to jinak říct, aby se příště neptal...
No a takhle příjemně to začíná a pokračuje to následujícím psychologickým rozborem ostatních spolucestujících. Miluju psychodiagnostiku v praxi, stejně jako naše šílená učitelka v Brně. Už jí chápu.
Prostě a jednoduše, v autobuse jezdí spousta typů lidí a pokusíme se je rozdělit do následujících kategorií:
- Důchodci - cpou se přes všechny sedačky v přední části autobusu a prorážej si svoji cestu holí, přejdou několik volných míst, aby pak mohli nadávat, že vzadu, kde je obsazeno, je nikdo nepustí sednout, to je teda mládež!
- Puberťáci, mlaďáci - a jejich příběhy z alkoholových a drogových večírků z víkendu.
- Pomlouvačky - holky, který na svý kámošce nenechaj niť suchou.
- Patlalové - pokud je autobus zadýchaný jako v auto v Titanicu, neváhaj použít svoji holou ruku a všechny ty bacily rozpatlat kolem..hlavně aby viděli, kde se momentálně nachází. FUJ!
- Maminky s kočárkem - kočárek zabírající půlku autobusu a v něm sedící řvoucí dítě. "No ťuťuu, podívej se na mamku, no kuk." Nepomáhá nic, leda, že by řidič zařval: Kde máš průkazku, lotře!" To by uklidnilo každýho.
- Děti z Časů - to je kapitola sama pro sebe, neskutečný lidský druh vhodný ke studiím. Do Časů by se mělo jezdit jako do skanzenu do Rožnova.
- Povídálci - lidi, co jsou nevymluvení a povídaj si s kýmkoliv. "Dobrý den, máte tady volno?" Ptám se paní, radši, ale vzápětí zjistím, že jsem dala jasný signál k tomu, že si budem povídat až do Pardubic..Nééééé. "Jojo určitě, já jedu na školení." V duchu si říkám.."A co mi je jako do toho..." Ale reálně se usměju a řeknu: "Aha, tak tojooo." No a rozhovor může začít. Probereme všechno, přes její děti, jejího zaměstnavatele, jejího psa a dokonce i její dovolenou na léto, kterou plánujou s jejím manželem. Ještěže paní stačí fakt, že celou cestu říkám jen:"Aha, tak tojoo."
- Známí - kámoši, příbuzný, spolužáci, který vás vítaj větou - "Čáááu, co tady děláš (co asi), no a co je novýho (nic)??"
- Známí neznámí - a sakra, zase nastupuje někdo, koho nevím, jestli zdravím a když ho pozdravím a on mě ne, tak to bude trapný a když ho nepozdravím, tak si o mně třeba řekne, že jsem nafoukaná. No chápete, dilema.
- Smraďoši - někdy je to zakouřená bunda z hospody, jindy postačí parfémek Channel číslo 5. Nejlepší je kombinace obou.
- Usínači - každýmu se to stalo, hlava vám lítá ze strany na stranu a otevřená pusa není výjimkou.
- Jezdec z hospody - občas se stane, že se někdo vrací domů nad ránem kvalitním vínem omámen.
- Řidič - některý jsou normální a hodný a některejm byste nejradši vrazili pěsťovku mezi voči.
- A nakonec jsem to JÁ - nejnormálnější pasažér v celém autobuse, který sleduje ostatní.
Žádné komentáře:
Okomentovat